26th June

Den, kdy se stalo něco, bez čeho by můj život nebyl stejný. Tehdy jsem neměla nejmenší tušení, jak moc mi může to, že někomu napíšu, změnit život. Stalo se. Je zvláštní, že k tomu došlo zrovna za takových okolností.
26. června jsem totiž vůbec nebyla štastná, naopak po dlouhé době jsem brečela (doma ne ve škole), protože jsem na sebe byla naštvaná za to, jak moc jsem se ztrapnila a cítila jsem se jako největší blbka... a taky jsem tak vypadala.

Normálně nebrečím ani když jsem smutná, tohle byla výjmka...možná taky kvůli tomu, že se k tomu trapasu přidal ještě nepříjemnej rozhovor s rodiči, to mi náladu ještě zhoršilo.

Co to bylo za trapas?
Nejdřív jsem říkala spolužákům (protože se ptali), že můj bratr jede na jednu mezinárodní soutěž (týká se astronomie) a taky jsem jim řekla, jak se umístil v soutěži v čr apod. informace. Nechci to tu rozebírat, to fakt není podstatný.

Spolužák se "ptal" proč tam (jako na tu mezinárodní soutěž) nejedu já. Nevím, o co mu šlo, proč takovou otázku vůbec pokládal, bud se snažil být vtipnej nebo se snažil se mě udělat blbce (to spíš, ale nemusel se vůbec namáhat, ztrapnit se zvládnu dokonale sama)
Moc jsem nepřemýšlela, řekla jsem první věc, co mě napadala : "Vypadám jakože jsem tak chytrá?"
Později bych si za to nejradši nafackovala...
Nikdo nic neřekl, několik lidí se zasmálo. Potom mi došlo, že se vlastně smáli mně v negativní slova smyslu.


Už ten den mi došlo, že plácnout něco takovýho byla chyba. Připadala jsem si tak blbě. Nikdy bych se neměla před nikým shazovat. Člověk se sice má umět zasmát sám sobě, ale na tomhle bylo něco špatně. Čím dýl jsem nad tím přemýšlela, tím hůř mi bylo, litovala jsem toho, byla jsem smutná, naštvaná. Nic zas tak hroznýho se nestalo, kdybych se k 26. 6. nevrátila na tumblru, tak bych si na to asi ani nevzpoměla. Překvapilo mě jak moc špatnej ten den byl. Tehdy jsem vážně nebyla štastná.


A pak jsem mu napsala.

Tehdy jsem nemohla tušit jak tohle bezvýznamný rozhodnutí (napsat klukovi z Německa a zeptat se ho na jeho oblíbená města) ovlivní a změní můj život. Nezůstali jsme u jedné zprávy, nejdřív jsme si psali delší zprávy na tumblru a od půlky července si píšeme přes WhatsApp, je to podobný jako chattovaní na FB. 26.srpna to budou přesně dva měsíce, co se spolu bavíme.

Je skoro až děsivý, když si uvědomím jak moc jinej by můj život byl, kdybych mě tehdy nenapadlo mu napsat. Rzohodně toho nelituju, naopak zpětně vidím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaký jsem kdy udělala. Tohle léto jsem rozhodně štastnější  než jsem byla ve školním roce. Víc se (upřímně!) usmívám a směju. Vážně je to hlavně díky němu :))
"It's awesome that some people talk all the time and they still know what to talk about :D"
"The opposite of politicians :D"
Miluju jeho smysl pro humor.
Neznám moc lidí, co mě dokáže rozesmát.

Nebylo to vždycky ideální. Za tu dobu jsem poslala pár riskantních zpráv, které jsem se bála odeslat, ale nakonec jsem ráda, že jsem mu je poslala. Několikrát se mi taky povedlo totálně se ztrapnit, cítila jsem se pak jako idiot. Občas jsem udělala nějakou chybu v gramatice :D Někdy pro mě bylo těžké pochopit jak to, co napsal myslí. Překvapivě proto, že máme podobný způsob uvažování... ale to jsem zezačátku nemohla vědět, pak jsem se divila, když vyšlo najevo, že něco myslí stejně jako bych to myslela já, kdybych to psala.

Do té doby pro mě bylo nepředstavitelný, že by nějakej kluk chtěl trávit čas psaním se mnou. Jednou v červenci mi napsal: "You can't imagine how unique you are. Or at least I can't :D"  Nikdy na ten kompliment nezapomenu. Bylo to poprvé a naposled, co mi někdo sdělil, že jsem jedinečná. Ještě ted se usmívám, když si na to vzpomenu :D v tu chvíli jsem tomu skutečně věřila. :)
Byl na mě tak hodnej... Mám pocit, že nikdy nezapomenu na všechny ty hezký věci, co mi napsal.
"I still can't decide if I like or hate being alone :D"
"I'm with you ;)"
Je až neuvěřitelný, jak moc mi dokázala jediná zpráva zlepšit náladu.
A nejlepší na tom je, že to nebylo poprvý ani naposled.