Somehow Lovely

Netvrdím, že je to zajímavý, ale chci napsat něco o hezké drobnosti, co se včera stala :)
Mám takovou zvláštní náladu.

Včera jsme slavili bratránkovy sedmé narozeniny. Měl výbornej čokoládovo kokosovej dort :) Dort pekla teta, vypadal vážně moc hezky, nahoře byl obrázek nějakýho "hrdiny" z LEGO Hero Factory. Nechala ten obrázek vytisknout na jedlý papír. Taky vyrobila z marcipánu tři mozkožroty (patří taky k jeho oblíbenýmu LEGO Hero Factory) dala si na nich vážně záležet. Jednoho jsem svědla :D Celkově ten dort chutnal výborně. Je na tom něco úžasnýho, když si uvědomíte, že si s tím dortem dala takovou práci, protože věděla, že její syn LEGO Hero Factory miluje.

Domácí dorty mají svoje kouzlo. Když jsem byla menší, tak mi mamka taky pekla dorty. Poslední cca dva roky jsem klasickej dort neměla, místo toho jsem měla Marlenku (mamka ji ozdobila různýma oříškama atp. jako normální dort) ani letos dort mít nebudu. Já mám vlastně ráda jen čokoládový dorty, když jsem byla menší, měla jsem sice nádherný domácí oříškový dorty, ale nikdy jsem je moc nejedla :D jenom ochutnala :D Pointa je, že je fajn si uvědomit, že rodiče vyrobí svým dětem narozeninovej dort s jejich oblíbenými motivy, jen aby viděli tu radost  v jejich očích.

Asi stárnu. Dřív jsem si tyhle věci neuvědomovala a kdyby mi to někdo vyprávěl, nepřikládala bych tomu takovej význam, jakej to pro mne momentálně má. Možná je divný a sentimentální napsat to v téhle situaci, ale jak jsem tak seděla v křesle a pozorovala tetu jak krájí dort a viděla jsem šťastnýho bratránka, měla jsem z toho radost... navíc vědomí, že jsem součástí téhle rodiny... myslím, že to je jeden z pohádkových momentů v životě :) Jedna z těch chvil, kdy máte pocit, že opravdu stojí za to žít. Přestože si to většina lidí asi neuvědomuje a řekne si, že je to jen nějaká obyčejná rodiná oslava a že dorty pečou miliony matek po celým světě...- já to takhle hořce nevidím. Myslím, že je hezký najít kouzlo v "obyčejných" životních situacích.

Mám další pěknou vzpomínku - teta přála bratránkovi k narozeninám. On letos nastupuje do první třídy. Mimo jiné mu řekla, že věří, že na něj budou pyšní, tak jako na něj jsou pyšní už ted'. To mě fakt dostalo :'))
Sedmiletej bratránek si to asi zatím neuvědomuje, ale je to úžasný - vědět, že jsou na vás rodiče hrdí. Vím, že to myslela vážně a nejlepší na tom je, že on nemá na nic talent, nevyhrává žádný soutěže, je to dost zlobivé dítě a stejně jsou na něj rodiče hrdí, proto že je přesně takovej jakej je.